Je jasné, že domácnost se nebude obhospodařovat sama. Někdo musí vařit, uklízet, prát, opravovat a dělat spoustu dalších prací, které jsou doma zkrátka nutné. A zatímco dříve toto zastávala žena, zatímco muž chodil do práce, dnes pracují oba. To také znamená, že je potřeba jiné rozdělení rolí, než na jaké jsme byli doposud zvyklí.
V první řadě by mělo být jasné, že všichni členové domácnosti by měli zastávat svou část. A ne, to, že tatínek jednou za čas opraví například kapající kohoutek, zatímco maminka vaří, uklízí a pere, opravdu není rovná dělba práce. Je potřeba, aby se do běžných prací zapojili všichni, kdo mohou.
To samozřejmě zahrnuje děti, i když zde je samozřejmě nutné přihlédnout k jejich věku, schopnostem a také času. Pokud náš potomek přijde unavený ze školy a za chvíli zase spěchá na trénink, ze kterého přijde ještě utahanější, je pochopitelné, že nebude mít příliš síly na cokoliv jiného.
Podobně je tomu i s rodiči. Pokud jeden z nich pracuje téměř neustále dvanáctky, je jasné, že toho nemůže udělat doma tolik, jako ten, který má klasickou osmihodinovou pracovní dobu. I to bychom měli vzít v úvahu, když vytváříme rozvrh domácích prací.
Tento rozvrh by měl být jasně dán a dodržován. Samozřejmě jsou případy, kdy jeden člen bude muset zaskočit za jiného, například onemocnění, služební cesta a další. Kromě těchto výjimečných okolností bychom se jej však měli striktně držet. Každý by měl mít své jasně dané povinnosti, které bude muset plnit.
Jistě, tato změna nebude pro mnoho lidí lehká, zvláště proto, že domácí práce jsou v našem podvědomí stále ještě děleny na „mužské“ a „ženské“, i když je to dnes již zcela zbytečné. Proto by muž klidně mohl uvařit a žena se starat o opravy. Ano, je potřeba vzít v úvahu i to, na co má kdo talent, avšak rozdělení by mělo být spravedlivé. Jen tak budou všichni členové domácnosti spokojení.